Hniloba kořenů a srdíčka
Hniloba srdíčka a hniloba kořenového krčku patří mezi závažné choroby afrických fialek. Původcem onemocnění je početná skupina půdních hub, mezi něž patří například Pythium ultimum, Phytophthora nicotianae aj. U většiny napadených fialek jsou následky fatální, rostliny během několika dní hynou. Příčinou může být nadměrná zálivka, upěchovaný substrát a příliš hluboké zasazení rostliny do substrátu. K hnilobě kořenů dochází i při nízké a nepravidelné zálivce, neboť přeschlé kořeny nemohou přijímat vodu a po zalití uhnívají.
Hniloba krčku
Při hnilobě kořenového krčku se nákaza projevuje hnědnutím krčku a postupným uhníváním celého kořenového systému. Počátečního stadia si ale všimnete málokdy, neboť probíhá skrytě pod povrchem substrátu. Prvním viditelným příznakem hniloby kořenů jsou měkké a povadlé spodní listy. Mylně se můžete domnívat, že fialka potřebuje zalít. Pokud je však substrát vlhký, v žádném případě rostlinu nezalévejte, jinak ji odsoudíte k záhubě. V řádu několika dnů se na listech rozvíjejí mokvavé skvrny, řapíky listů vodnatí, spodní listy žloutnou a mohou opadávat ještě v mokvavém stavu. Často se stává, že fialku vytáhnete z květináče a zůstane vám v ruce jen růžice oddělená od zbytku kořenového balu. V tuto chvíli máte poslední šanci na záchranu.
První pomoc
Odstraňte všechny povadlé listy a ponechte na rostlině jen zdravé srdíčko. Čím více spodních listů odlámete, tím více budete moci krček seříznout a dostat se až na zdravou tkáň. Tu poznáte podle toho, že plocha řezu bude mít zelenou nebo červenou barvu (podle rubu listů) a nebudou na ní patrné mokvající letokruhy, které značí přítomnost hniloby (tenký kroužek být může, je to přirozená tkáň). Takto upravenou fialku dejte zakořenit do sklenice s vodou nebo do mokrého perlitu. Jakmile rostlina dostatečně zakoření, zasaďte ji do vzdušného substrátu.
Zdravá tkáň kořenového krčku fialky se světlými listy.
Zdravá tkáň kořenového krčku fialky s tmavými listy.
Hniloba srdíčka
Při hnilobě srdíčka začínají uhnívat / plesnivět nejprve mladé listy ve středu růžice. Nákaza se šíří rychlostí blesku ze srdíčka přes řapíky do čepelí listů, které měknou, černají a odumírají. Postupně dochází k rozpadu krčku a v konečné fázi i k odumírání vlastních kořenů. Pěstitelé, kteří kontrolují své rostliny několikrát denně, mohou rostlinu zachránit včasným odebráním listu k množení. V ostatních případech je záchrana nakažených rostlin téměř nemožná, jelikož hniloba dokáže zlikvidovat fialku během jediného dne. Níže je zachycen stav jedné z mých fialek ráno a večer po návratu z práce, kdy už nebylo co zachraňovat.
Ráno jsem si všimla prvních hnijících listů. Musela jsem odjet do práce, nebyl čas se rostlinou více zabývat.
Večer po návratu z práce na mě čekalo už jen shnilé torzo fialky. Nevydržela ani 12 hodin.
Podobný průběh má nákaza plísní šedou (botrytida), ta ale zpravidla postihne velkou část sbírky, ne jen jednu rostlinu.
Odumírání listů vinou nedostatečné zálivky
Příčinou odumírání listů nemusí být jen nadměrná zálivka, ale i nedostatečné zalévání rostlin na hranici sušení.
To může nastat při zálivce spodem, kdy fialka nemá dostatečně vyvinuté kořeny a nedosáhne pro vodu držící se ve spodní části květináče. Ani zálivka shora nemusí zajistit dostatečný přísun vláhy, pokud ze strachu zaléváte jen po troškách. Mnohé komerční substráty na bázi rašeliny jsou v důsledku nízké kvality a špatného skladování přesušené, nedokážou zadržet vodu a ta jen proteče květináčem, aniž by se pořádně vsákla. A jelikož si většina pěstitelů spojuje odumírání listů s přeléváním, zahájí „léčbu“ omezením zálivky, čímž svoji fialku ještě více trápí. Rostlina trpící dlouhodobým nedostatkem vláhy se zbavuje spodních listů, které nutně nepotřebuje. Objevují se na nich hnědavě šedé suché skvrny, chloupky získávají stříbřitě bílou barvu, řapíky listů usychají, proměňují se v nitky a šustí v ruce. Pokud fialku občas podlijete, vydrží v tomto stavu poměrně dlouho, klidně i několik měsíců. Tu a tam otrháte suché listy a květy, ale jinak nemusí vypadat nemocně. Nastávají bohužel i případy, kdy dlouhodobě stresovaná rostlina odumře, neboť není schopná bojovat vlastními silami proti patogenům a umírá na druhotné infekce. Mnohdy rostlinu sami zabijete ve snaze zachránit ji na poslední chvíli vydatnější zálivkou – přeschlé kořeny nezvládnou nápor vody a uhnijí.