Klasifikace botanických druhů
Africké fialky byly pro svět objeveny na sklonku 19. století. První zaznamenaný pokus o doručení rostlin do Evropy učinil v roce 1884 sir John Kirk (1832-1922), skotský přírodovědec a generální konzul v Zanzibaru. Rostliny nalezené v blíže neurčené pobřežní oblasti naproti Zanzibaru adresoval Královským botanickým zahradám v Kew, ale v důsledku dlouhé a náročné přepravy byl jejich stav natolik špatný, že nemohly být řádně popsány a tedy ani uznány jako nový druh. Podobná situace se opakovala i v roce 1887, kdy byly do Britského muzea v Londýně zaslány rostliny nalezené v jihovýchodní Keni.
Z afrického pralesa
do evropských domácností
Baron Walter von Saint Paul-Illaire, objevitel saintpaulií pro světový trh.
Hermann Wendland, autor prvního vědeckého popisu saintpaulií.
Za oficiálního objevitele saintpaulií pro světový trh je považován Walter von Saint Paul-Illaire (1860-1940), německý koloniální úředník ve východní Africe, kterému se v roce 1892 podařilo doručit životaschopné vzorky do Německa svému otci Ulrichovi, prezidentovi Německé dendrologické společnosti. Je pravděpodobné, že místo živých rostlin poslal baron do Německa suché herbářové položky se zralými semeníky. Otec vypěstoval ze semen rostliny a poskytl je Hermannu Wendlandovi (1825-1903), řediteli Královských zahrad v Herrenhausenu, který je již v dubnu roku 1893 představil na Mezinárodní zahradnické výstavě v belgickém Gentu. Neznámé květiny, prezentované pod názvem Usambara Veilchen nebo Usambara Violet (Usambarská fialka), si tehdy získaly srdce všech návštěvníků. Hermann Wendland novou rostlinu poprvé popsal v roce 1893 v německém časopise Gartenflora a v odborném časopise pro komerční pěstitele Möllers Deutsche Gärtner-Zeitung. Nazval ji Saintpaulia ionantha a zařadil ji do čeledi podpětovitých, Gesneriaceae, kam patří také gloxinie, achimenesy a streptokarpy.
Název Saintpaulia získala rostlina na počest barona, který se zasloužil o její zavedení do Evropy. Druhové jméno ionantha pochází ze dvou řeckých kořenů: ion (fialový) a anthos (květ). Wendlandův německý název Usambara Veilchen byl později nahrazován anglickým výrazem African Violet (africká fialka), který se po celém světě používá dodnes.
Klasifikační systémy
botanických druhů saintpaulií
Původní systém podle Burtta | 1964
Bill Burtt (1913-2008) patřil mezi světově uznávané taxonomisty. Popsal 637 druhů, z nichž polovina patří do čeledi Gesneriaceae. Působil v botanických zahradách v Kew a Edinburgu a podnikl téměř dvě desítky výprav do Afriky, kde se věnoval studiu rodu Streptocarpus.
© Weber & Noltie (TAXON 57 (4) • November 2008: 1366–1369)
Druh Saintpaulia ionantha nebyl jediným zástupcem nově objeveného a popsaného rodu. V první polovině 20. století bylo nalezeno mnoho dalších, do té doby neznámých taxonů, jejichž studiu se od 2. poloviny 40. let věnoval britský botanik Dr. Bill Burtt. V roce 1958 publikoval v časopise Notes from the Royal Botanic Garden, Edinburgh studii, ve které poprvé souhrnně popsal všechny dosud známé druhy saintpaulií. O šest let později doplnil svou práci o nové poznatky.
Burttův systém, zahrnující po revizi z roku 1964 dvacet druhů a čtyři odrůdy, byl s určitými výhradami používán až do konce 20. století. Uvnitř rodu se však již od počátku vyskytovaly taxonomické nejasnosti a mnoho populací objevených především v 80. letech 20. století nebylo možné dle Burttova klíče spolehlivě zařadit. Je třeba si uvědomit, že v době Burttova výzkumu nebyly k dispozici relevantní informace o geografickém rozšíření saintpaulií, stejně tak nebyly probádány genetické a evoluční vztahy mezi druhy. V mnoha případech byly druhy zastoupeny jedinými exempláři, které Burttovi zasílali sběratelé z izolovaných populací, a někdy disponoval jen suchými herbářovými položkami, u nichž nebylo možné s jistotou rozeznat některé důležité znaky, jako třeba barvu květů nebo tvar zrající tobolky. Při rozlišování druhů se tedy zaměřil na růstovou formu rostliny a typ listových chlupů, které se u jednotlivých druhů liší svou délkou, hustotou a pozicí. Dnes víme, že ani tyto základní znaky nejsou spolehlivým vodítkem při rozlišování druhů. Burtt si problém uvědomoval a ve své práci předpovídal, že budoucí vědecké výzkumy odhalí mnoho nových skutečností, které povedou k přepracování jeho systému.
Původní klasifikace saintpaulií podle Burtta | 1964
- Saintpaulia inconspicua
- Saintpaulia pusilla
- Saintpaulia shumensis
- Saintpaulia teitensis
- Saintpaulia ionantha
- Saintpaulia tongwensis
- Saintpaulia grandifolia
- Saintpaulia pendula
S. pendula var. kizarae - Saintpaulia intermedia
- Saintpaulia goetzeana
- Saintpaulia brevipilosa
- Saintpaulia rupicola
- Saintpaulia velutina
- Saintpaulia diplotricha
- Saintpaulia nitida
- Saintpaulia orbicularis
S. orbicularis var. purpurea - Saintpaulia difficilis
- Saintpaulia confusa
- Saintpaulia grotei
- Saintpaulia magungensis
S. magungensis var. minima
S. magungensis var. occidentalis
Darbyshire a velký kolaps | 2006
Dr. Jeffrey Smith je předním odborníkem na africké fialky, autorem studií o jejich genetice, biochemii a taxonomii.
© The Indiana Academy
Rychlý vývoj techniky pro sekvenování DNA poskytl vědcům v 90. letech 20. století jedinečnou příležitost porovnat jednotlivé druhy a zároveň revidovat Burttovu klasifikaci. Experti jako Michael Möller, Quentin Cronk, Charlotte Lindqvist a Victor Albert opakovaně zkoumali DNA saintpaulií a zjistili, že druhy ze stejných zeměpisných lokalit vykazují až překvapivě úzký příbuzenský vztah, přestože se navzájem odlišují růstovou formou, typem ochlupení nebo zbarvením. To, co Bill Burtt popisoval jako druhovou rozmanitost, se nakonec ukázalo být pouhým důsledkem klimatických proměn v období pleistocénu a adaptací relativně izolovaných populací saintpaulií na své mikroprostředí.
Na základě provedených výzkumů navrhl britský botanik Dr. Iain Darbyshire revizi rodu. Jeho systém, zveřejněný v roce 2006 v publikaci Flora of Tropical East Africa, Gesneriaceae, snížil počet druhů z dvaceti na pouhých šest. Statut druhu s číselným pořadím od 1 do 6 zůstal zachován pro saintpaulie inconspicua, pusilla, goetzeana, shumensis, ionantha a teitensis. Zbývající druhy z původního Burttova systému byly přemístěny pod druh ionantha se statusem poddruhu a byly označeny písmeny (5b pendula, 5e grotei atd.).
Dr. Jeff Smith, uznávaný americký botanik, měl k předloženému systému výhrady a doporučil zachovat statut druhu také pro saintpaulie brevipilosa, nitida a rupicola. Argumentoval tím, že Darbyshire separoval S. shumensis a S. teitensis jako samostatné druhy zejména z důvodu jejich geografické izolace od ostatních populací, a proto by se mělo stejně přistupovat i k trojici dalších saintpaulií, které jsou rovněž geograficky izolované a mají mizivou šanci se vzájemně křížit. Současně vypracoval systém kódování názvů pomocí čísel a písmen, který vycházel ze studie Darbyshirea, ale byl navíc doplněn o soupis známých klonů. Předložené argumenty byly přijaty, a tak začal s účinností od 1. 1. 2009 platit modifikovaný systém zahrnující 9 druhů, 8 poddruhů (s dvěma odrůdami) a desítky klonů, které byly v té době dostupné v USA.
Co jsou to klony?
Klon je každá nová rostlina vypěstovaná z jednoho jedince prostřednictvím listového řízku nebo stonku. Při sbírání saintpaulií ve volné přírodě byly pro vědecké účely odebírány listy pouze z jedné rostliny, místo aby byly odebírány vzorky z několika rostlin v populaci. V zájmu zachování genetické identity a rozmanitosti se stalo běžnou praxí přiřazovat druhovým rostlinám specifický název klonu, který nám pomáhá zachovávat informaci o původu sběru a jednoznačně rozlišit jednotlivé zástupce druhu či poddruhu. Název většinou odkazuje na lokalitu výskytu či jméno sběratele. Mnohé klony obsahují v názvech slova Mather a Uppsala. Zmíněná hesla odkazují na dvě významné kolekce saintpaulií, v nichž se tyto klony nacházejí:
Klasifikace podle Darbyshirea a Smithe | 2009
Seznam vychází z klasifikace Darbyshirea (2006). Modifikovanou verzi vypracoval Dr. Jeff Smith s účinností od 1. 1. 2009. Později bylo vydáno několik aktualizací, které již nejsou podstatné. V současné době tento systém neplatí, ale uvádím ho zde pro zajímavost.
Ve srovnání s Burttovou verzí byl nový systém poměrně složitý a působil pěstitelům potíže při zapisování dlouhých názvů na jmenovky. Proto byly do systému zavedeny číselné a písmenné kódy, které umožnily zapisovat názvy botanických druhů ve zkrácené podobě.
Je mnohem snazší napsat na štítek S. 5c2. cl. diplotricha Parker nežli Saintpaulia ionantha subspecies ionantha variety diplotricha clone Parker. Barevné značení je jen moje interní pomůcka, nikoliv oficiální součást klasifikace.
S. 1. inconspicua
S. 2. pusilla
S. 3. shumensis
S. 3. cl. shumensis
S. 3. cl. shumensis Mather EE
S. 4. teitensis
S. 5. ionantha
S. 5a. subspecies grandifolia
S. 5a. cl. grandifolia No. 237
S. 5a. cl. grandifolia No. 299
S. 5b. subspecies grotei
S. 5b. cl. confusa
S. 5b. cl. confusa Mather Brother Paddy
S. 5b. cl. confusa Mather E
S. 5b. cl. confusa Uppsala 3395
S. 5b. cl. difficilis
S. 5b. cl. difficilis Mather No. 2
S. 5b. cl. difficilis Uppsala 3396
S. 5b. cl. grotei
S. 5b. cl. grotei Amazon
S. 5b. cl. grotei Cornell G149
S. 5b. cl. grotei Mather No. 7
S. 5b. cl. grotei Mather No. 21
S. 5b. cl. grotei Mather V
S. 5b. cl. grotei Protzen or Uppsala 3091
S. 5b. cl. grotei Silvert
S. 5b. cl. grotei sport
S. 5b. cl. magungensis
S. 5b. cl. magungensis var. minima
S. 5c. subspecies ionantha
S. 5c. 1. variety ionantha
S. 5c1. cl. ionantha House of Amani
S. 5c1. cl. ionantha
S. 5c1. cl. ionantha Amazon
S. 5c1. cl. ionantha 930919
S. 5c1. cl. Sigi Falls
S. 5c1. cl. tongwensis
S. 5c1. cl. tongwensis Uppsala 3397
S. 5c1. cl. white ionantha or Mather No. 20
S. 5c. 2. variety diplotricha
S. 5c2. cl. diplotricha Parker
S. 5c2. cl. diplotricha Punter No. 0
S. 5c2. cl. diplotricha Punter No. 6
S. 5c2. cl. diplotricha Punter No. 7
S. 5c2. cl. diplotricha Uppsala 3084
S. 5c2. cl. diplotricha Uppsala 3085
S. 5d. subspecies mafiensis
S. 5e. subspecies occidentalis
S. 5e. cl. magungensis var. occidentalis
S. 5e. cl. magungensis var. occidentalis Mather No. 12
S. 5f. subspecies orbicularis
S. 5f. cl. orbicularis
S. 5f. cl. orbicularis var. purpurea
S. 5g. subspecies pendula
S. 5g. cl. intermedia
S. 5g. cl. pendula
S. 5g. cl. pendula Cornell G304
S. 5g. cl. pendula Uppsala 3087
S. 5g. cl. pendula Uppsala 3089
S. 5g. cl. pendula Uppsala 3090
S. 5g. cl. pendula var. kizarae
S. 5h. subspecies velutina
S. 5h. cl. velutina
S. 5h. cl. velutina Amazon
S. 5h. cl. velutina lite
S. 6. brevipilosa
S. 6. cl. brevipilosa
S. 6. cl. brevipilosa Mather No. 10
S. 6. cl. brevipilosa Grusell or Nguru Mnt.
S. 7. nitida
S. 8. rupicola
S. 8. cl. rupicola
S. 8. cl. rupicola Mather No. 5
S. 8. cl. rupicola pale or lite
S. 8. cl. Cha Simba or Chasimba
S. 8. cl. Kacharoroni or Robertson
S. 9. goetzeana
Zánik rodu Saintpaulia | 2017
Sotva si pěstitelé zvykli na nový systém a naučili se s ním pracovat, došlo v klasifikaci k dalším úpravám. Byly objeveny nové druhy Saintpaulia watkinsii a Saintpaulia ulugurensis. Co je ovšem důležitější, koncem roku 2015 publikovala Dr. Kanae Nishii z Královské botanické zahrady v Edinburgu studii, která potvrdila to, co se vědci domnívali již dávno: že rod Saintpaulia je velmi úzce příbuzný s jiným velkým rodem ze společné čeledi Gesneriaceae, s rodem Streptocarpus. Nově získané poznatky o morfologických znacích rostlin, jejich geografickém rozšíření, DNA i základním počtu chromozomů vyústily ve zcela novou definici rodu Streptocarpus.
Rod byl nově rozdělen do dvou podrodů (Streptocarpus a Streptocarpella) a dvanácti sekcí. Africké fialky, které byly původně samostatným rodem Saintpaulia, se staly jednou ze sekcí podrodu Streptocarpella. Rod Saintpaulia fakticky zanikl, ale jeho název nikoliv – zůstal zachován pro označení sekce. Předloženou klasifikaci přijaly v roce 2017 nejen společnosti AVSA a The Gesneriad Society, ale také International Botanical Congress, který je rozhodující institucí projednávající botanické otázky.
Současná klasifikace saintpaulií podle Nishii
Seznam vychází z klasifikace Nishii z roku 2015. Jedná se o verzi zveřejněnou v magazínu AVSA (srpen 2017) po schválení Mezinárodním botanickým kongresem (IBC). Systém řazení druhů a poddruhů zůstal většinou zachován, pouze dříve samostatný druh rupicola byl nově zařazen jako poddruh druhu ionanthus na pozici ‚h‘ a poddruh velutinus se tak přesunul z pozice ‚h‘ na pozici ‚i‘. Původní druh pusilla byl přejmenován na afroviola, protože název Streptocarpus pusillus je už od roku 1883 používán pro jiný taxon. Byly doplněny nové druhy ulugurensis a watkinsii a došlo k určitým úpravám v gramatickém zápise názvů.
Seznam druhů v roce 2009
1. Saintpaulia inconspicua
2. Saintpaulia pusilla
3. Saintpaulia shumensis
4. Saintpaulia teitensis
5. Saintpaulia ionantha
6. Saintpaulia brevipilosa
7. Saintpaulia nitida
8. Saintpaulia rupicola
9. Saintpaulia goetzeana
Seznam druhů v roce 2015
1. Streptocarpus inconspicuus
2. Streptocarpus afroviola
3. Streptocarpus shumensis
4. Streptocarpus teitensis
5. Streptocarpus ionanthus
6. Streptocarpus brevipilosus
7. Streptocarpus nitidus
8. Streptocarpus ulugurensis
9. Streptocarpus goetzeanus
10. Streptocarpus watkinsii
V souvislosti s přesunem saintpaulií do rodu Streptocarpus se místo původní zkratky „S.“ (Saintpaulia) nově používá zkratka „Str.“ pro rod Streptocarpus. Je možné i nadále používat zkratku „S.“ ve významu „Species“ (druh), pak se ale nepíše kurzívou.
Latinská podstatná jména mají gramatický rod, který se často označuje koncovkou. Protože Saintpaulia je rodu ženského a Streptocarpus je rodu mužského, došlo v několika případech ke změně koncovek: například místo původního názvu Saintpaulia nitida píšeme nově Streptocarpus nitidus.
Str. 1. inconspicuus (není v kultuře)
Str. 2. afroviola (není v kultuře)
Str. 3. shumensis
Str. 3. cl. shumensis
Str. 3. cl. shumensis Mather EE
Str. 4. teitensis
Str. 5. ionanthus
Str. 5a. subspecies grandifolius
Str. 5a. cl. grandifolius No. 237
Str. 5a. cl. grandifolius No. 299
S. 5b. subspecies grotei
Str. 5b. cl. confusa
Str. 5b. cl. confusa Mather Brother Paddy
Str. 5b. cl. confusa Mather E
Str. 5b. cl. confusa Uppsala 3395
Str. 5b. cl. difficilis
Str. 5b. cl. difficilis Mather No. 2
Str. 5b. cl. difficilis Uppsala 3396
Str. 5b. cl. grotei
Str. 5b. cl. grotei Amazon
Str. 5b. cl. grotei Cornell G149
Str. 5b. cl. grotei Mather No. 7
Str. 5b. cl. grotei Mather No. 21
Str. 5b. cl. grotei Mather V
Str. 5b. cl. grotei Protzen or Uppsala 3091
Str. 5b. cl. grotei Silvert
Str. 5b. cl. grotei sport
Str. 5b. cl. magungensis
Str. 5b. cl. magungensis var. minima
Str. 5c. subspecies ionanthus
Str. 5c. 1. variety ionanthus
Str. 5c1. cl. ionanthus House of Amani
Str. 5c1. cl. ionanthus
Str. 5c1. cl. ionanthus Amazon
Str. 5c1. cl. ionanthus 930919
Str. 5c1. cl. Pangani Falls
Str. 5c1. cl. Sigi Falls
Str. 5c1. cl. tongwensis
Str. 5c1. cl. tongwensis Uppsala 3397
Str. 5c1. cl. white ionanthus or Mather No. 20
Str. 5c. 2. variety diplotrichus
Str. 5c2. cl. diplotrichus Parker
Str. 5c2. cl. diplotrichus Punter No. 0
Str. 5c2. cl. diplotrichus Punter No. 6
Str. 5c2. cl. diplotrichus Punter No. 7
Str. 5c2. cl. diplotrichus Uppsala 3084
Str. 5c2. cl. diplotrichus Uppsala 3085
Str. 5d. subspecies mafiensis (není v kultuře)
Str. 5e. subspecies occidentalis
Str. 5e. cl. magungensis var. occidentalis
Str. 5e. cl. magungensis var. occidentalis Mather No. 12
Str. 5f. subspecies orbicularis
Str. 5f. cl. orbicularis
Str. 5f. cl. orbicularis var. purpurea
Str. 5g. subspecies pendulus
Str. 5g. cl. intermedia
Str. 5g. cl. pendulus
Str. 5g. cl. pendulus Cornell G304
Str. 5g. cl. pendulus Uppsala 3087
Str. 5g. cl. pendulus Uppsala 3089
Str. 5g. cl. pendulus Uppsala 3090
Str. 5g. cl. pendulus var. kizarae
Str. 5h. subspecies rupicolus
Str. 5h. cl. rupicolus
Str. 5h. cl. rupicolus Mather No. 5
Str. 5h. cl. rupicolus pale or lite
Str. 5h. cl. Cha Simba or Chasimba
Str. 5h. cl. Kacharoroni or Robertson
Str. 5i. subspecies velutinus
Str. 5i. cl. velutinus
Str. 5i. cl. velutinus Amazon
Str. 5i. cl. velutinus lite
Str. 6. brevipilosus
Str. 6. cl. brevipilosus
Str. 6. cl. brevipilosus Mather No. 10
Str. 6. cl. brevipilosus Grusell or Nguru Mnt. or Uppsala 3154
Str. 7. nitidus
Str. 8. ulugurensis (není v kultuře)
Str. 9. goetzeanus
Str. 10. watkinsii (není v kultuře)
Seznam zahrnuje pouze klony známé a dostupné v USA. Botanické zahrady v Uppsale, Helsinkách či Kew mají ve sbírkách také další klony, mnohé se však nenacházejí ve volných sbírkách a proto nejsou v seznamu uvedeny.
Jak zapisovat názvy botanických druhů?
Možností, jak zapisovat názvy přírodních druhů na jmenovky, máme v současné době několik. Pokud jste jen amatérským pěstitelem, nemusíte se trápit složitým vědeckým zápisem, v běžné konverzaci lze použít jen koncové označení klonu (např. „vykvetl mi diplotrichus Parker“). Právě název klonu je konkrétním vodítkem, o které rostlině je řeč a máte-li ho k dispozici, určitě ho zachovejte. Pokud se chystáte publikovat vědeckou práci, budete muset používat přesné vědecké názvy s přihlédnutím k aktuálním taxonomickým poznatkům:
- Gen. Streptocarpus subgen. Streptocarpella sect. Saintpaulia sp. ionanthus ssp. ionanthus var. diplotrichus cl. diplotrichus Parker
Zápis zahrnuje rod, podrod, sekci, druh, poddruh, odrůdu a klon = nejpřesnější vědecké zařazení.
- Gen. Streptocarpus sect. Saintpaulia sp. ionanthus ssp. ionanthus var. diplotrichus cl. diplotrichus Parker
Zápis zahrnuje rod, sekci, druh, poddruh, odrůdu a klon = informaci o podrodu Streptocarpella lze vypustit, protože Streptocarpus sect. Saintpaulia je sám o sobě jedinečný identifikátor a nelze jej s ničím zaměnit.
- Gen. Streptocarpus sp. ionanthus ssp. ionanthus var. diplotrichus cl. diplotrichus Parker
Zápis zahrnuje rod, druh, poddruh, odrůdu a klon = zlatá střední cesta pro všechny, kteří chtějí / potřebují uvádět plný botanický název.
- Str. 5c2. cl. diplotrichus Parker
Zápis zahrnuje rod, druh, poddruh, odrůdu a klon = zkrácený zápis na štítky, při výstavách nebo v katalozích, kde je dlouhý název na překážku. Kód 5c2. značí, že se jedná o druh ionanthus, poddruh ionanthus, odrůdu diplotrichus, takže tyto informace není třeba vypisovat.
Použitá a doporučená literatura
- Burtt, B. L. 1958: Studies in the Gesneriaceae of the Old World XV: The genus Saintpaulia. – Notes of the Royal Botanic Garden Edinburgh 22 (6): 547-568.
- Burtt, B. L. 1964: Studies in the Gesneriaceae of the Old World XXV: Additional notes on Saintpaulia. – Notes of the Royal Botanic Garden Edinburgh 25 (3):191-195.
- Darbyshire I. 2006. Gesneriaceae. Flora of tropical East Africa. Kew: Royal Botanic Gardens.
- Eastwood, A., Bytebier, B., Tye, H., Tye, A., Robertson, A. & Maunder, M. 1998: The conservation status of Saintpaulia. – Curtis’s Botanical Magazine 15: 49-62.
- Christenhusz, M.J.J. 2012. On African violets and Cape primroses – towards a monophyletic Streptocarpus (Gesneriaceae). Phytotaxa 46: 3-9.
- Linqvist, C. & Albert, V. A. 1999: Phylogeny and conservation of African violets (Saintpaulia: Gesneriaceae): new findings based on nuclear ribosomal 5S non-transcribed spacer sequences. – Kew Bulletin 54: 363-377.
- Kolehmainen, J. 2008: Ecology, population genetics and conservation of the African violet (Saintpaulia, Gesneriaceae) – Academic Dissertation, Faculty of Biosciences and Faculty of Agriculture and Forestry, University of Helsinki.
- Martins, D.J. 2008. Pollination observations of the African Violet in the Taita Hills, Kenya. J. East Afr. Nat. Hist. 97: 33–42.
- Miranto, M. 2005: Living Collections of Botanic Gardens as a Means of Ex situ Conservation – A Case Study of African Violets (Saintpaulia) in Europe. – Msc Thesis. University of Helsinki.
- Möller, M. & Cronk, Q. C. B. 1997a: Origin and relationships of Saintpaulia (Gesneriaceae) based on ribosomal DNA internal transcribed spacer (ITS) sequences. – American Journal of Botany 84(7): 956-965.
- Möller, M. & Cronk, Q. C. B. 1997b: Phylogeny and disjunct distribution: evolution of Saintpaulia (Gesneriaceae). – Proc. R. Soc. Lond. Biol. Sci. 264: 1827-1836.
- Nishii, K., M. Hughes., M. Briggs, E. Haston, F. Christie, M.J. DeVilliers, T Hanekom, W.G. Roos, D. U. Bellstedt and M. Mőller. 2015. Streptocarpus redefined to include all Afro-Malagasy Gesneriaceae: Molecular Phylogenies prove congruent with geographical distribution and basic chromosome numbers and uncover remarkable morphological homoplasies. Taxon 64(6): 1243-1274
- The Gesneriad Reference Web – https://gesneriads.info/articles/saintpaulia/saintpaulia/