Panašované fialky
Kromě kultivarů se zelenými listy existují také fialky s listy žíhanými, kterým říkáme pestrolisté nebo panašované. U takových je základní zelená barva listu kombinována s bílou, žlutou, růžovou či bronzovou barvou. Panašované fialky jsou nesmírně populární a nezřídka svou atraktivitou upozadí krásu květů.
Historická vsuvka
Historie panašovaných fialek sahá do roku 1957, kdy paní Tommie Louise Oden náhodou objevila na své zelenolisté fialce bíle panašovaný list. Byl to výsledek dědičné poruchy u odrůdy White Pride, tehdy jednoho z nejoblíbenějších kultivarů s plnými bílými květy. Tommie pěstovala tuto rostlinu po devět generací, aby ověřila její barevnou stálost, a poté byla v roce 1967 registrována pod názvem Tommie Lou. Následujících 11 let se šlechtitelé neúspěšně pokoušeli vyšlechtit další panašované kultivary s tímto typem kresby, až se nakonec Lyndonu Lyonovi a Haroldu Reinhardtovi podařilo vyšlechtit druhou generaci panašovaných fialek jako Top Dollar, Nancy Reagan, Happy Harold či Lyndy Lou.
Jak vzniká panašování?
Nejčastější příčinou barevné kresby na listech je recesivní cytoplasmatická mutace. Možná si ještě pamatujete ze školy, že každá rostlinná buňka se mimo jiné skládá z jádra, které nese genetický kód, a cytoplazmatu, tedy tekutiny obklopující jádro. V cytoplazmatu se nacházejí plastidy obsahující chlorofyl, což je zelené barvivo umožňující fotosyntézu. Jsou-li všechny plastidy v pořádku, obsahují dostatek chlorofylu a fialka má zelené listy. Někdy se ale stane, že tato tělíska onemocní a hladina chlorofylu poklesne. U afrických fialek bývají obvykle postiženy jen některé buňky, proto jsou listy žíhané. V zelených částech listu probíhá i nadále fotosyntéza, ostatní části jsou netečné. Barva panašování je závislá na přítomnosti listového barviva, které nemůže chybějící chlorofyl stínit. Když má rostlina tmavě zelené listy s červeným rubem, jsou v listech přítomny antokyany (červené pigmenty). V místech, kde se vykresluje panašování, chybí zelený pigment chlorofyl, tak se barva panašování na povrchu listu jeví jako růžová.
Panašování Tommie Lou
Tommie Lou Variegated
U nejznámějšího typu panašování, jehož historie byla zmíněna výše, jsou zbarveny zejména okraje listů, zatímco středová plocha je zelená. Odrůd s tímto typem panašování je obrovské množství, například celá série Buckeye. Žíhání na ploše listu může být i nepravidelné a pokrývat větší část listu. Panašování je značně ovlivněno prostředím, v teple a přítmí téměř zaniká.
Korunní panašování
Crown Variegated
Při tomto typu vyrůstají ze srdíčka barevné listy, které na rozdíl od ostatních typů panašování mohou při dozrávání ještě zezelenat. Střed růžice bývá zpravidla žlutý nebo béžový, zatímco starší listy ve spodních řadách tmavnou. Nejčastěji se s korunním panašováním setkáváme u miniatur, kde působí velmi efektně. I tento typ panašování je závislý na prostředí, na teplých parapetech většinou celá fialka zezelená. Nejkrásnější bývá pod umělým osvětlením.
Mozaikové panašování
Mosaic Variegated
Vzácný typ panašování se vyznačuje barevným žíháním po středové ploše listu, zatímco jeho okraje jsou zelené. Je výsledkem série těžkých genetických poruch, rostlina je náročná na pěstování, roste pomalu a mnohdy hyne před dosažením dospělosti. Na druhou stranu je tento typ stabilní a pestrost listů není příliš ovlivněna prostředím.
Listová chiméra
Leaf chimera
Velmi vzácným typem panašování je listová chiméra, charakteristická barevným pruhem procházejícím středem listu. Listová chiméra, podobně jako květová chiméra, je výsledkem dílčích genetických mutací. Jedná se o stav, kdy se v těle rostliny vyskytují dvě buněčné linie s odlišnou genetickou informací. Listové chiméry lze množit pouze odnožemi, nikoliv listovými řízky. Ty se světlými listy bývají náročné na pěstování. Kresba na listech je poměrně stálá. Mezi nejznámější zástupce patří Rob’s Lucky Penny, historicky první listová chiméra z roku 1997 od Ralpha Robinsona, nebo Harmony’s Little Stinker.
Kosmické panašování
Cosmic variegation
Zcela unikátní typ panašování s různě velkými jedovatě žlutými skvrnami. Bylo objeveno v roce 2019 jako náhodná mutace u zelenolisté fialky zakoupené v jednom z ruských květinářství. Odrůda se dobře množí řízky, avšak snahy o křížení a šlechtění nových kultivarů jsou prozatím neúspěšné. Jediným zástupcem tak zůstává kultivar ShN-Kosmicheskaia Feia.
Péče o panašované fialky
Panašované kultivary pěstujeme podobně jako běžné fialky. Kvůli nižší hladině chlorofylu však hůře zpracovávají živiny a světo, a proto jsou citlivější na stres a nemoci. Pro dobrý růst a bohaté kvetení je potřeba zajistit jasné světlo (ne slunce) působící okolo 10 hodin denně. Substrát by měl mít pH okolo 6.8; taková hodnota podporuje dobré vstřebávání živin a násadu květů. Teplota může v noci klesnout k 17 °C, přes den by se měla pohybovat mezi 20-24 °C. Ve starších knihách se doporučuje pěstovat panašované kultivary při stabilně nízkých teplotách mezi 16-18 °C, ale mně se tahle metoda neosvědčila. Chladné prostředí sice podporuje výraznější kresbu, která vypadá efektně na fotografích, ale někdy klesne množství chlorofylu natolik, že zapříčiní úhyn rostliny.
V letním období se některé typy panašování (Tommie Lou a korunní) zcela vytrácí a nové listy se rodí úplně zelené. Je to ale jen dočasný stav, po ochlazení se kresba na nově rostoucích listech zase objeví. Také světelné podmínky ovlivňují míru panašování. Nejkrásnějšího vybarvení lze dosáhnout většinou jen pod umělým osvětlením. Na příliš tmavém stanovišti se kresba vytrácí, a to i navzdory nižším teplotám.