Umělé osvětlení pro africké fialky
Pokud se vaše sbírka fialek rozpíná jako vesmír a na oknech již nemáte dost místa pro všechny vysněné odrůdy, je na čase uvažovat o pořízení osvětleného regálu. Nemějte obavy z vysokých účtů za elektřinu, fialky jsou nenáročné rostliny a spokojí se i s úspornými zářivkami, které váš rodinný rozpočet příliš nezatíží. Běžná svítidla sice nemohou plně nahradit přirozené sluneční světlo se všemi jeho benefity, ale pokud jsou vaše okna malá či nevhodně orientovaná, můžete i pod umělým světlem vypěstovat krásné a zdravé rostlinky.
Jaké jsou základní možnosti osvětlení pro fialky?
Pokud jste se již zabývali myšlenkou pěstovat fialky pod umělým světlem, určitě jste při brouzdání po internetu narazili na různé typy svítidel vyvinutých speciálně pro potřeby rostlin. Jedná se o všelijaké LED panely, zářivky a sodíkové výbojky, které nabízejí growshopy zaměřené na pěstování rostlin. Pěstební lampy umí poskytnout rostlinám přesně takové světlo, jaké potřebují pro svůj perfektní vývoj, ale pro většinu hobby pěstitelů jsou příliš drahé. Proto si je obvykle pořizují jen pěstitelé náročných rostlin (konopí, chilli papričky apod.), pro které je výkonné osvětlení nezbytným prostředkem k dosažení bohaté sklizně.
Pro africké fialky je většina pěstebních lamp příliš silná. Často je nutné zapojit stmívače nebo zavěsit lampy vysoko nad vrcholky rostlin, aby netrpěly nadměrnou intenzitou světla. Proto ztrácí smysl investovat do drahých pěstebních lamp, když nemůžete plně využít jejich potenciál. Pěstitelé fialek si vystačí s domácími LED svítidly v podobě trubic nebo LED pásků.
Trubice neboli podlinková svítidla znáte z osvětlení pracovní desky v kuchyni. Jejich výhodou je nízká cena a snadná montáž: pouze je připevníte k polici, přívodní šňůru strčíte do zásuvky a vypínačem rozsvítíte nebo zhasnete. Nevýhodou trubic je větší vyzařovací úhel (180°), kdy část světla svítí do prostoru, nikoliv přímo na rostliny. LED pásky jsou náročnější na montáž, oproti trubicím však poskytují větší variabilitu zapojení. Lze je stříhat po 5 cm, takže s nimi osvětlíte jakýkoliv rozměr police. Mívají menší vyzařovací úhel (120°), takže většina světla směřuje na rostliny. Působí decentně a nezabírají místo, což vám dovoluje maličko snížit rozestupy mezi policemi, zvýšit množství polic a tím i počet pěstovaných rostlin.
Část první: Světlo z pohledu rostlin
Dříve než se vypravíte do obchodu pro svá první světýlka, měli byste se seznámit se základní teorií o světle. Co je to světlo? Jak ho vnímají rostliny a jakým způsobem ovlivňuje jejich růst? Když budete znát odpovědi na tyto otázky, bude pro vás o něco jednodušší pochopit nároky rostlin, zorientovat se v nepřeberné nabídce výrobků a zvolit typ osvětlení, které bude pro vaše rostliny přínosem. Pokud vás teorie nezajímá, přeskočte rovnou na Část třetí, kde přináším konkrétní tipy na vhodné osvětlení.
Co je světlo?
Slunce a další vesmírné objekty jsou zdrojem elektromagnetického záření. To je tvořeno malými shluky energie nazývanými fotony, které vibrují při různých vlnových délkách. Zásadním druhem elektromagnetického záření je viditelné záření, tedy světlo, které prostupuje atmosférou a je nezbytnou podmínkou pro život na Zemi.
Světlo se nachází v přibližném rozsahu vlnových délek 380 až 740 nm (nanometrů). Různé vlnové délky vnímá lidské oko jako barvy duhy, tedy fialovou (380-440 nm), tmavě modrou (440-485 nm), tyrkysovou (485-500 nm), zelenou (500-565 nm), žlutou (565-590 nm), oranžovou (590-625 nm) a nakonec červenou (625-740 nm). Přestože barvám přisuzujeme určité vlnové délky, hranice mezi sousedními barvami ve skutečnosti neexistují a barvy se vzájemně prolínají. Smícháním barev pak vzniká bílé světlo, které provází člověka každodenním životem.
Světlo tvoří jen malou část ze všech existujících druhů elektromagnetického vlnění. Napravo jsou druhy energie s nižší frekvencí (a delší vlnovou délkou), než má světlo. Jedná se o infračervené paprsky, mikrovlny a rádiové vlny, které nás obklopují, avšak nejsou škodlivé pro živé organismy. Naopak ultrafialové, rentgenové a gama záření po levé straně mají vysoké frekvence (a kratší vlnové délky) a jsou zdraví škodlivé. Atmosféra Země naštěstí tato škodlivá vesmírná záření absorbuje a tím nás před nimi chrání.
Jak vnímají světlo rostliny?
V životě rostlin má světlo zásadní úlohu. Je hnacím motorem složitého procesu fotosyntézy, při kterém je světelná energie za pomoci vody a CO2 (oxidu uhličitého) přeměňována na organické sloučeniny a glukózu. Tuto potravu pak využívají rostliny ke svému růstu.
Světlo, které mohou rostliny využít k fotosyntéze, se nachází v přibližném rozsahu 400-700 nm. Tento rozsah označujeme jako fotosynteticky aktivní záření (PAR). Světelnou energii zachytávají fotosyntetické pigmenty. Nejdůležitějším pigmentem je dobře známý chlorofyl, který dodává rostlinám charakteristickou zelenou barvu. Chlorofyl je zastoupen ve více formách (chlorofyl a, chlorofyl b), přičemž každá forma absorbuje mírně odlišné vlnové délky v modrofialové a červené oblasti spektra. Mezi důležité pigmenty patří také karotenoidy, které pomáhají chlorofylům absorbovat fotony ve světle modré a zelené oblasti spektra. Díky spolupráci pigmentů mohou rostliny zachytávat a využívat téměř celý rozsah viditelného záření a tím dosáhnout vyšší účinnosti fotosyntézy (viz graf níže).
Světlo však není pro rostliny jen energií potřebnou k fotosyntéze, předává jim také signál pro nastartování řady vývojových procesů. Děje se tak pomocí složitého systému fotoreceptorů. Receptory modrého a UV-A záření jsou fototropiny a kryptochromy, které jsou zodpovědné za fungování průduchů v listech nebo otáčení listů za zdrojem světla. Senzorem červeného světla jsou fytochromy, které regulují především klíčení, prodlužování kořenů, kvetení a zrání plodů. Pomocí fytochromů mohou rostliny také vnímat své sousedy v porostu a prodlouženým růstem stonků se vyhýbat jejich zastínění.
Citlivost nejdůležitějších pigmentů a fotoreceptorů na vlnové délky světla
Přirozené světlo je charakterizováno vyváženým zastoupením všech barev duhy. Lidské oko vnímá tuto směs jako bílé světlo. Křivka přirozeného světla se v průběhu dne a vlivem rozmarů počasí mírně mění. Při západu Slunce například ubývá modrá složka a roste podíl červené složky. Tato proměnlivost poskytuje rostlinám výborné podmínky pro fotosyntézu a různé fyziologické procesy.
Přestože různé rostliny mohou vykazovat mírně odlišnou citlivost na jednotlivé vlnové délky, všeobecně nejvyšším fotosyntetickým účinkem disponují vlnové délky 430-470 nm v modré oblasti a dále 630 a 680 nm v červené oblasti (zelené křivky obou chlorofylů a oranžová křivka karotenoidů). Modré světlo stimuluje produkci chlorofylu více než jakákoli jiná barva.
Fotoreceptory jako kryptochromy nebo fototropiny (modré křivky) reagují na ultrafialové záření (UV-A) a vlnové délky 425–490 nm v modré oblasti. Fytochromy (červená a fialová křivka) reagují především na červené (640-700 nm) a dalece červené záření (700-740 nm), přičemž nejvyšším účinkem disponuje u většiny rostlin vlnová délka 660 nm.
Spektrum přirozeného denního světla s vyváženým zastoupením všech barev.
Graf znázorňující citlivost nejdůležitějších pigmentů a fotoreceptorů rostlin na vlnové délky denního světla.
Proč některé pěstební lampy svítí fialově?
Zásadní rozdíl mezi vnímáním světla lidmi a rostlinami spočívá v odlišné spektrální citlivosti. Zatímco lidé jsou nejcitlivější na zelenou a žlutou složku spektra, pro rostliny je zcela klíčová modrá a červená složka.
Až do konce 20. století panovala mezi vědci, pěstiteli a výrobci pěstebních lamp představa, že zelená složka je rostlinami odrážena a zůstává při fotosyntéze nevyužita. Velký význam nebyl přisuzován ani žluté barvě. Výrobci se proto zaměřili na červené (660 nm) a modré (450 nm) frekvence, které (správně) považovali za klíčové pro fotosyntézu, a ostatní nevýznamné barvy se rozhodli vynechat. Proč by měly lampy vyzařovat žlutou nebo zelenou složku, když bez nich dokáží rostliny existovat? Bylo by to pouze plýtvání energií. Lampy tedy vyzařovaly fialové světlo, které vzniká kombinací modré a červené složky. Vzhledem k tomu, jaké poznatky o rostlinách byly dříve k dispozici a na jaké úrovni byla osvětlovací technika, to byl zajisté rozumný přístup.
Jenže rostliny pěstované jen pod modro-červeným světlem nevykazovaly zdaleka tak kvalitní růst, jak se očekávalo a vědci začali tušit, že mnohé úvahy o využití světla rostlinami byly mylné. S využitím nejmodernějších technologií byla provedena řada nových výzkumů, které potvrdily, že modrá a červená barva jsou sice pro rostliny kriticky důležité, ale nespočet výhod nabízejí rostlinám také ostatní vlnové délky, dokonce i ty, které se nacházejí mimo rozsah viditelného záření. Například zelená složka má specifický fotosyntetický účinek v hlubších vrstvách listu, který nemůže být zastoupen jinou barvou. UV-A záření (pod 380 nm) ovlivňuje chuť a vůni rostlin a zvyšuje jejich odolnost vůči chorobám. Dalece červené záření (Far-red, 700-750 nm) má zásadní vliv na velikost listů, délku stonků a tím také na konečnou výšku rostlin. Výrobci špičkových lamp zareagovali na nové vědecké poznatky tím, že modré a červené čipy začali kombinovat se zelenými, případně bílými čipy. Doplnili tak rostlinám širší spektrum vlnových délek a zajistili jim lepší podmínky pro růst. Osobně bych ale takové lampy pro fialky nechtěla. Fialové světlo vám neumožní obdivovat barevnou rozmanitost květů a listů, doma působí rušivě a řada pěstitelů brzy hledá způsob, jak police zakrýt, místo aby se jimi chlubili. Fialové světlo je vhodné spíše pro pěstování užitkových rostlin v uzavřených pěstebních komorách.
Bílé světlo a jeho odstíny
Pro africké fialky doporučuji pořídit LED osvětlení s klasickým bílým světlem. Pod bílým světlem se pěstují fialky po celém světě a celá desetiletí. To, jakým způsobem porostou, ovlivňuje odstín světla, neboli teplota chromatičnosti.
Bílé světlo (přirozené i umělé) může mít různý odstín v závislosti na intenzitě vyzařovaných vlnových délek. Romantická restaurace bývá osvětlena lustrem s teplejším odstínem imitujícím hořící svíčky, ve výrobnách a na operačních sálech se setkáte s chladnějším odstínem, který pomáhá pracovníkům lépe rozeznávat detaily. Teplota chromatičnosti se udává v kelvinech (K). Čím je hodnota nižší, tím je odstín teplejší (oranžová a červená část spektra převažuje nad modrou a zelenou). Naopak čím je hodnota kelvinů vyšší, tím je odstín pocitově chladnější (modrá a zelená část spektra převažuje nad červenou).
Jakou barvu světla zvolit pro africké fialky?
Běžná domácí svítidla se prodávají ve třech variantách: studená bílá (6000-6500 K), denní bílá (4000-4500 K) a teplá bílá (2700-3000 K). Teplou bílou, která se vyznačuje vysokou intenzitou červené složky a nízkou intenzitou modré složky, můžete rovnou vyloučit. Fialky pěstované pod teplým odstínem jsou slabé a vytáhlé, rostou pomalu a trpí neduhami. Řada pěstitelů pořizuje fialkám odstín studená bílá. Doporučení používat studenou bílou si pěstitelé předávají po celé generace – ještě z dob, kdy se používaly klasické zářivky. Dnešní LEDky se ale od starších zářivek dosti liší, mají vyšší poměr modré složky vůči červené, což někdy způsobuje růstové potíže. Pro dlouhodobé pěstování doporučuji pořídit odstín denní bílá v rozmezí 4200-5000 K. Pod tímto spektrem fialky dobře prospívají, spolehlivě kvetou a bez potíží zakořeňují.
Je-li to možné, nevybírejte osvětlení jen podle číselné hodnoty na obalu, ale prohlédněte si také spektrální graf daného výrobku, který vám poskytne přesnější informace o rozložení barevného spektra. Není bílá jako bílá. Myslete na to, že domácí svítidla jsou určena lidem, a tak nemusí některé vlnové délky dosahovat potřebných intenzit. Porovnejte grafy několika výrobků s tím, co již víte o potřebách rostlin (graf Citlivost nejdůležitějších pigmentů a fotoreceptorů), a vyberte takový, který bude v oblastech klíčových pro rostliny dosahovat nejlepších výsledků. Málokterý e-shop zveřejňuje grafy na svém webu, ale seriózní výrobce vám je zašle na vyžádání e-mailem.
Příklad spektrálního složení LED pásku ve variantě studená bílá
Na obrázku je znázorněna křivka náhodně vybraného LED pásku prodávaného jako studená bílá. Pro většinu LED světel se studenou bílou je charakteristický vrchol intenzity v modré oblasti, zatímco červená složka v oblastech klíčových pro rostliny výrazně zaostává.
Když do spektra LED pásku promítneme graf citlivosti rostlin, vidíme, že červená složka bude fialkám časem chybět. Samostatně lze studenou bílou využít pro počáteční fázi růstu a množení, ovšem pro dlouhodobé pěstování mimo dosah přirozeného světla se příliš nehodí.
Příklad rozdílného spektrálního složení LED pásků ve variantě denní bílá
Příklady uvedené níže jsou praktickou ukázkou toho, proč svítidla s téměř stejnou teplotou chromatičnosti (hodnotou kelvinů) mohou přinášet rozdílné pěstební výsledky. Záleží na intenzitě jednotlivých vlnových délek u každého výrobku. Není bílá jako bílá!
Na této dvojici obrázků jsou znázorněny spektrální křivky dvou náhodně vybraných LED pásků označených jako denní bílá (4200 a 4140 K). Oba modely mají vysokou intenzitu modré složky, ale pokud jde o červenou složku v klíčových oblastech 630 a 660 nm, jsou mezi oběma výrobky podstatné rozdíly.
Spektrum prvního výrobku se z hlediska využití rostlinami zásadně neliší od varianty studená bílá a příliš se neshoduje s potřebami rostlin.
Spektrum druhého výrobku má podstatně vyšší intenzitu červené složky, přibližuje se přirozenému dennímu světlu a lépe odpovídá potřebám rostlin.
Jak se chovají fialky pod různým odstínem?
Červená složka stimuluje celkový růst, podílí se na fotosyntéze, podporuje prodlužování stonků, pozitivně ovlivňuje tvorbu kořenů, násadu květů a celý reprodukční cyklus.
Modrá složka se významně podílí na fotosyntéze, udržuje kompaktní tvar růžice, zabraňuje vytahování rostlin do výšky, ovlivňuje tloušťku listů (masitost) a podporuje větvení (odnožování).
Fialka pěstovaná pod studeným LED páskem mimo dosah přirozeného světla vykazuje známky růstové poruchy. Vysoký poměr modré složky vůči červené má za následek přehnaně kompaktní růst, zhuštěné srdíčko, krátké řapíky listů, tvrdé listy a slabší násadu květů.
Po přidání teplého pásku (označeno červeně) je patrné zlepšení tvaru a velikosti listů. Modře jsou označeny starší listy pěstované pouze pod studeným osvětlením. Buď můžete pásky kombinovat (studená + teplá bílá), nebo rovnou zvolit odstín denní bílá.
Část druhá: Kolik světla potřebují rostliny?
Jak se měří světlo pro rostliny?
Dříve se svítivost žárovek udávala ve wattech (W), coby jednotce spotřeby elektrické energie. S nástupem úsporné LED technologie, která vyprodukuje stejné množství světla při nižší spotřebě energie, se od wattů upustilo a začala se používat nová jednotka světelného toku zvaná lumen (lm).
S lumeny se běžně setkáte na obalech svítidel a společně s luxy na ně můžete narazit také ve starších příručkách o pěstování rostlin. Přestože mnohé tabulky uvádějí, kolik lumenů by mělo svítidlo vyzařovat, resp. kolik luxů by mělo na rostliny dopadat, dnes už díky pokročilé vědě víme, že tyto jednotky nejsou z pohledu rostlin natolik důležité, abychom na nich za každou cenu lpěli. Rostliny a lidé vnímají světlo odlišně. Lumeny nás informují o množství světla, které lampa vyzařuje ve vztahu k lidskému zraku. Čím více lumenů žárovka vyzařuje, tím intenzivněji dokáže osvětlit daný prostor. Z lumenů ovšem nevyčteme, kolik světla rostliny skutečně využijí k fotosyntéze.
Každý světelný zdroj, ať už je to Slunce, žárovka nebo plamen svíčky, vyzařují fotony, které nesou určité množství světelné energie. Fotony, které mohou rostliny použít pro fotosyntézu, označujeme jako fotosynteticky aktivní fotony.
Při výběru osvětlení pro rostliny se obvykle sledují tři základní parametry:
kolik fotosynteticky aktivních fotonů vyzařuje svítidlo (PPF)
kolik fotosynteticky aktivních fotonů dopadne na rostlinu (PPFD)
kolik fotosynteticky aktivních fotonů dopadne na rostlinu v průběhu dne (DLI)
Fotosyntetický tok fotonů
Fotosyntetický tok fotonů (PPF) se měří v mikromolech za sekundu (μmol·s-1) a popisuje, kolik fotosynteticky aktivních fotonů vyzařuje svítidlo každou sekundu. Samotné PPF vám ale neřekne, kolik vyzářeného světla dopadne přímo na rostliny. Záleží na tom, v jaké vzdálenosti od rostlin se lampa nachází, v jakém úhlu dopadá světlo na listy i jaká je odrazivost světla od okolních ploch. Výkonná zářivka umístěná v těsné blízkosti rostlin může způsobit jejich přesvícení, když ale zavěsíte stejnou zářivku o 30 cm výše, může už být osvětlení nedostatečné.
Takhle to může dopadnout, když umístíte fialky pod extra výkonný LED pásek a neodhadnete správně rozestupy polic. Rostliny jsou poškozeny nadměrnou intenzitou světla. Tmavolisté odrůdy se barví do bronzového odstínu, odrůda se světlými listy do žlutozeleného odstínu. Prosvítá žilnatina, tvoří se nekrotické skvrny. Rostliny nerostou.
Hustota fotosyntetického toku fotonů
Smyšlená ukázka poklesu intenzity světla se zvětšující se vzdáleností lampy od rostliny. Při každém zdvojnásobení vzdálenosti se intenzita sníží na čtvrtinu.
Z pohledu rostlin je důležitějším parametrem hustota fotosyntetického toku fotonů (PPFD), která se udává v mikromolech na metr čtvereční za sekundu (μmol·m–2·s–1) a popisuje, jaká je intenzita světla v určitém místě police nebo v koruně rostliny, nikoliv u zdroje světla. Čím více je osvětlení vzdáleno od rostliny, tím nižší hodnotu PPFD naměříme. Typická intenzita denního světla ve venkovním prostředí se pohybuje mezi 200 až 2000 μmol·m–2·s–1. Každá rostlina má jiné požadavky v závislosti na prostředí, ve kterém žije. Nenáročné druhy zvyklé žít ve stínu pod korunami stromů si vystačí s 30 až 100 μmol·m–2·s–1, zatímco plodící rostliny jako rajčata budou vyžadovat i desetinásobek.
Africké fialky rostou v přirozených podmínkách deštných pralesů pod intenzitou světla 100 až 150 μmol·m–2·s–1. V domácím prostředí, kde panuje rozdílné klima (vlhkost vzduchu, množství CO2), se doporučuje snížit hodnotu na 40 až 100 μmol·m–2·s–1, optimálně na 80 μmol·m–2·s–1. Hodnoty nad 100 μmol·m–2·s–1 vedou k poškození rostlin.
U domácích svítidel údaj o PPFD nenajdete, protože pro potřeby lidského zraku je nepotřebný. Hodnoty PPFD v určitých vzdálenostech od rostlin bývají uváděny jen u speciálních pěstebních světel. Pokud byste si chtěli ze zvědavosti přeměřit PPFD u vašeho domácího osvětlení, tak je to docela problém. Přístroj zvaný PAR metr, který slouží k přesnému měření PPFD, je velice drahý; ten si běžný fialkář nepořídí. V některých growshopech lze přístroj alespoň vypůjčit. Existují také aplikace pro chytré telefony, které údajně měří PPFD, jenže každý mobil má jiný světelný senzor a aplikace tak výsledek spíše odhaduje, než skutečně měří. Já jsem to zkusila a aplikace mi pokaždé ukázala stejné PPFD, přestože jsem měřila pod různými typy osvětlení (PPFD by tedy mělo být rozdílné). Pro jistotu je lepší brát naměřené hodnoty s rezervou. Zatímco u náročných plodin s vysokými požadavky na světlo nezpůsobí drobné odchylky žádnou katastrofu, u fialek mohou zkreslené výsledky vést k předimenzování soustavy a poškození rostlin.
Denní světelný integrál
Kromě PPFD potřebujete znát také množství světla, které dopadne na rostlinu v průběhu celého dne, nejen v daném okamžiku. Jinými slovy se jedná o tradiční otázku Kolik hodin denně svítit? Do hry tak vstupuje třetí parametr a tím je denní světelný integrál (DLI). Vyjadřuje se v molech na metr čtvereční za den (mol·m-2·d-1). Čím delší čas necháte lampy svítit, tím více světla rostliny absorbují. Každý druh má své vlastní požadavky na denní množství světla. Zatímco kapradiny si vystačí s DLI v rozmezí 4-6, konopí dosáhne optimálních výnosů při DLI okolo 45-60. Pokud víte, jaké DLI preferují vaše rostliny, můžete nastavit sestavu tak, aby dodávala rostlinám požadované množství světla bez rizika přesvícení nebo naopak nedostatku světla.
Minimální DLI pro africké fialky je na úrovni 2, optimální 3-4 a maximální 6.
Budete-li pořizovat speciální pěstební lampy, anebo máte možnost vypůjčit si PAR metr, zavěste svítidla do takové vzdálenosti od rostlin, abyste dosáhli úrovně PPFD v rozmezí 40-80 (kolmo pod svítidlem budou hodnoty nejvyšší, na okrajích police mohou být nižší). Stanovte si počet osvitových hodin a ověřte si, zda je výsledné DLI v souladu s požadavky afrických fialek.
DLI si můžete snadno vypočítat podle vzorce:
DLI = PPFD x počet osvitových hodin x 3600 / 1 000 000
Pokud neuvažujete o speciálních pěstebních svítidlech a spokojíte se s běžným LED osvětlením, tak na zmíněné výpočty úplně zapomeňte a žádným PPFD ani DLI se nezabývejte. V parametrech výrobku ho nenajdete a bez speciálního přístroje nezměříte. Nezbývá, než postupovat stejně jako všichni fialkáři – experimentovat s počtem svítidel, jejich vzdáleností a délkou svícení, přičemž můžete vycházet ze zkušeností druhých.
Část třetí: Praktické tipy
V této části vám popíši, jak jsem vyřešila osvětlení ve své pěstírně. Budu se věnovat výhradně LED páskům, s nimiž mám osobní zkušenost, a které jsou pro většinu pěstitelů plně dostačující. Tipy na nákup podlinkových zářivek vám dát nemohu, nové modely nemám odzkoušené. Můžete se nechat inspirovat, nebo jít vlastní cestou.
Plánování regálu
Než objednáte LED pásky, je potřeba si důkladně promyslet, kde bude váš regál umístěný a jaké bude mít rozměry.
Orientační rozestupy při pohledu z boku. Uvedené hodnoty mám ověřené pro pásek CRI-300 od T-LED.
Délka regálu je limitována jen vaším prostorem v domácnosti. Čím delší police zvolíte, tím lépe. V úzkých skříních s pevnými bočnicemi špatně cirkuluje vzduch. Já mám nyní regály tři, první je dlouhý 190 cm, druhý 145 cm a třetí 100 cm. Tento „luxus“ si mohu dovolit díky pěstírně, ale dříve jsem se musela spokojit jen s krátkou poličkou zavěšenou nad postelí. Hloubku regálu doporučuji mezi 40 až 50 cm, což vystačí na 2 až 3 řady standardů nebo 4 řady miniatur. Já mám některé regály hluboké 60 cm a jsem spokojená s množstvím úložného prostoru, ale často je obtížné manipulovat s fialkami v zadních řadách police. Celková výška regálu pak obvykle nepřesahuje 200 cm. Vyšší regály jsou nepraktické. Horní police bývá špatně přístupná, takže se tam neumisťují kvetoucí rostliny, kterými se chcete kochat, nýbrž mladé sazenice v pařeništích.
Výškové rozestupy mezi policemi se odvíjejí od velikosti pěstovaných rostlin, způsobu zálivky a typu svítidla. Pokud budete pořizovat stejné LED pásky jako mám já, doporučuji rozmístit police tak, aby se osvětlení nacházelo plus minus 15 až 20 cm nad rostlinami. To vám s trochou opatrnosti dovolí obstarávat rostliny i v zadních řadách police, aniž byste museli dávat celou přední řadu stranou (občasnému posunutí některého květináčku se ale stejně nevyhnete). Tyto rozestupy mám odzkoušené z hlediska intenzity světla. Pro standardy vychází rozestupy polic na 30 až 35 cm, nižším miniaturám stačí rozestup 25 až 30 cm. Při pěstování ve vyšších nádobách na knotech budete muset rozestupy o pár centimetrů zvětšit. Než začnete plánovat stavbu regálu, umístěte několik řad fialek do jakékoliv policové skříně a vyzkoušejte si, jaké rozestupy jsou pro vaše pohodlí optimální.
Můj regál:
patro – 28 cm (pro boxy s miminy, mimo dosah očí)
patro – 33 cm (pro standardy i miniatury současně, kochací zóna)
patro – 33 cm (pro standardy i miniatury současně, kochací zóna)
patro – 33 cm (pro standardy i miniatury současně, kochací zóna)
patro – 28 cm (pro boxy s miminy, mimo dosah očí)
Rozestupy polic a tím i vzdálenost rostlin od zdroje světla si můžete z důvodu snazší obsluhy zvětšit. Pamatujte však na to, že při velkých rozestupech polic (např. 45 cm) bude potřeba zvýšit také intenzitu světla (tzn. pořídit výkonnější osvětlení / nebo navýšit počet LED pásků / nebo alespoň navýšit počet osvitových hodin).
LED pásky, které nyní používám pro své fialky
V současné době se mi nejvíce osvědčily vysoce svítivé pásky od firmy T-LED o příkonu 12 W/m a světelném toku 1050 lm/m. Pásky je nutné instalovat do hliníkových profilů N8, aby se čipy nepřehřívaly a zachovaly si maximální životnost. Profily můžete opatřit čirým nebo mléčným krytem (difuzorem) pro lepší estetiku a ochranu pásků, ale nutnost to není. Mléčný kryt trochu sníží intenzitu světla, ale fialky si nestěžují, v mém případě bych řekla, že se jim to naopak líbí více než bez krytu. Pásky se lepí ve dvou řadách pro zajištění rovnoměrného osvětlení.
LED pásek CRI-300 od T-LED – vysoce svítivý pásek s příkonem 12 W/m. Ve variantě denní bílá má oproti konkurenci vyvážené spektrum s vysokou intenzitou modré i červené složky. Plusem je také vysoké CRI, barvy rostlin jsou krásně syté a přirozené. Není nutné, aby regál stál blízko okna, ale přístup denního světla je výhodou. Na polici hlubokou 40 až 50 cm (při vzdálenosti růžice od světla 15 až 20 cm) stačí nalepit 2 řady pásků ve variantě denní bílá. O chlazení se stará profil N8.
Před nákupem pásků si promyslete, z jakého materiálu budete mít vyrobeny police. Existují totiž dva typy pásků: nechráněné a voděodolné. Nechráněné jsou vhodné k dlouhodobému dennímu svícení a nevadí jim ani vzdušná vlhkost okolo 65%. Nehodí se však pro instalaci na laťkových či drátěných regálech, kde je zvýšené riziko polití pásků vodou při zalévání. Voděodolné jsou zalité v silikonu, čímž jsou chráněny před účinky vody, ale kvůli k horšímu odvodu vyzařovaného tepla je nelze použít pro dlouhodobý denní provoz. Já používám nechráněné pásky, protože mám police z lamino desek a potřebuji svítit po celý den.
Kolik hodin denně mají být světla zapnutá?
Zmíněné pásky by měly svítit na fialky okolo 9-10 hodin denně. Pokud se regál nachází v dosahu okna, můžete dobu svícení zkrátit. Jestliže je regál umístěn v tmavém pokoji bez dosahu denního světla, můžete dobu svícení prodloužit. Časem sami poznáte podle signálů rostlin, zda svítíte málo nebo příliš. Jak to poznáte? Když budou fialky slabé, vytáhlé a pokvetou jen zřídka, trpí nedostatkem světla. Pokud se jim příliš zahustí koruna, zarazí se v růstu a listy začnou měnit barvu do nepřirozeného hnědého odstínu, svítíte dlouho nebo jsou fialky vystaveny nadměrné intenzitě světla (viz fotografie v Části 2: Jak se měří světlo pro rostliny). Určitě začněte s kratší dobou svícení, třeba 7 hodin denně a každý měsíc přidejte půlhodinku navíc. Fialky si musí na umělé světlo přivyknout. Na noc osvětlení vypínejte, dodržujte běžný rytmus den a noc.
Vřele doporučuji zapojit osvětlení do automatického spínače. Jedná se o investici do 300 Kč, která vám ušetří mnoho trápení. Dříve jsem osvětlení zapínala a vypínala ručně podle toho, kdy jsem odjížděla do práce a kdy se vracela domů. Občas se svícení protáhlo na 13 hodin denně. Problém představovalo také nevhodné načasování. V zimě jsem zapínala světla v 6 hodin ráno, kdy měly fialky ještě hlubokou půlnoc, a náhlá intenzita světla narušovala jejich biorytmus. Nyní se zapíná osvětlení v 8 hodin ráno, tedy až po rozednění.
Máte-li pocit, že je vaše osvětlení příliš silné, nebo naopak slabé, není nutné kupovat jiná světla. Pokud vám to dovolí konstrukce regálu, stačí podle situace zvýšit nebo snížit rozestupy mezi policemi a tím i vzdálenost rostlin od zdroje světla.
Jak vybrat napájecí zdroj?
Abyste mohli pásky zprovoznit, je nutné pořídit napájecí zdroj neboli trafo. Pokud je pásek určen pro 12 V (voltů), musíte pořídit také zdroj se stejným napětím, tedy 12 V.
Pro celodenní provoz jsou vhodné dva typy zdrojů: vnitřní, což je krabička z děrovaného plechu, anebo voděodolný, který je vhodný do míst, kde hrozí kontakt s vodou. Já mám zdroje umístěny na horních policích, proto používám vnitřní. A jak silný zdroj vlastně potřebujete? Ve specifikaci každého LED pásku je uveden jeho příkon ve wattech na metr (například 12 W/m, 20 W/m atd.). Tento příkon vynásobte celkovou délkou pásku, který chcete zapojit do onoho zdroje. K výsledné hodnotě připočtěte ještě rezervu 20-30 %, která je doporučována pro trvalé zatížení.
Příklad: Použijete pásky s příkonem 12 W / metr. Máte 5-patrový regál s délkou polic 80 cm. Na každou polici nalepíte 2 pásky. Celkově tedy na jeden regál nalepíte 8 m pásku.
-
Vynásobíte příkon pásku 12 W x celková délka pásku 8 m, což je 96 W
-
Výsledek vynásobte ještě x 1,3 (rezerva 30 %), tedy 96 W x 1,3 = 124,8 W
V obchodech se prodávají 120W zdroje, které by měly být dostačující. Doporučuji však nešetřit a raději zakoupit výkonnější 150W zdroj. Může se stát, že v budoucnu přidáte do regálu další polici, nebo vyměníte LED pásky za jiný model, a rázem vám nebude zdroj stačit. Někdy může být výhodné soustavu rozdělit, pořídit dva nebo tři slabší zdroje (75, 100, 120 W) a do každého zapojit určitý počet pásků. Takhle to mám i já.
Propojení LED pásků se zdrojem
Když máte vybrány LED pásky, hliníkové profily a napájecí zdroj, tak zbývá ještě jedna důležitá součástka a tou je napájecí kabel (vodič), který slouží k propojení LED pásku se zdrojem.
Kabely se prodávají o různých průřezech (0.3 mm2, 0.5 mm2, 0.7 mm2). Když špatně zvolíte průřez, nebudou pásky svítit na plný výkon – pokles může být až o desítky procent! Elektrikář umí spočítat vhodný průřez na základě délky kabelu a parametrů použitých pásků. Chcete-li se do instalace pustit svépomocí, pak na webu McLED je skvělá pomůcka v podobě kalkulátoru, který vám s výběrem pomůže.
Příklad 1: LED pásky na prvním patře mého regálu jsou propojeny s napájecím zdrojem pomocí vodiče délky 0,7 m. Minimální průřez je podle kalkulátoru 0.19 mm2, bohatě stačí instalovat kabel o průřezu 0.3 mm2.
Příklad 2: spodní patro regálu se nachází daleko od zdroje, s LED pásky je propojen vodičem o délce 2 m. Tady je nutné použít vodič o průřezu 0.5 nebo ještě lépe 0.7 mm2 .
Co říci závěrem? Pamatujte, že jednotlivé odrůdy mají rozdílné nároky na kvalitu osvětlení, a že různí pěstitelé mohou se stejným typem osvětlení dosahovat odlišných výsledků. Bylo by krásné přijít do obchodu, koupit doporučený typ svítidla, namontovat ho v předepsané vzdálenosti od rostlin a následně se jen těšit z jejich bujného růstu. Bohužel to tak nefunguje. Nezapomínejte, že světlo je hlavním, nikoliv jediným faktorem ovlivňujícím růst rostlin. Nějakou dobu potrvá, než si fialky přivyknou na umělé světlo a než doladíte pěstební podmínky. Nikdy se ale nezavděčíte všem fialkám. Buď můžete ve sbírce udržovat kultivary, které jsou s vaší instalací osvětlení spokojené, nebo můžete pásky či trubice na policích různě nakombinovat, abyste měli možnost fialky přesouvat podle toho, kde se jim daří lépe. Buďte trpěliví a odměna vás nemine.