Svět fialek

  • Michaela Kroupová
  • Havířov | Moravskoslezský kraj
  • svetfialek@gmail.com
Facebook
Menu

Svět fialek

Prozkoumejte bohatý svět afrických fialek a objevte jejich kouzlo! Ať už jste zkušený pěstitel, nebo teprve začínáte s pěstováním, věřím, že zde najdete cenné informace a inspiraci.

Moje kolekce

Užitečná havěť

Přirozenou součástí každé rostlinné sbírky jsou roztodivní mrňouskové, které mnoho lidí mylně považuje za škůdce. Někteří posedávají na listech, jiní pobíhají po substrátu. Většinou není potřeba panikařit a nasazovat chemické zbraně. Pravděpodobně se jedná o neškodné druhy chvostoskoků nebo roztočů, kteří pečují o čistotu půdy, rozkládají odumřelé organismy a pomáhají redukovat populace škůdců. Některé breberky se dokonce záměrně aplikují mezi rostliny jako biologická ochrana. 

Chvostoskoci

Častý druh chvostoskoka z rodu Onychiurus.
© Andy Murray (Wikipedia.org)

Chvostoskoci (Collembola) jsou drobní živočichové žijící na povrchu substrátu, v těsném okolí květináčů a v podmiskách. Existuje několik tisíc druhů chvostoskoků, které se navzájem liší tvarem a barvou těla. Jedno však mají společné: milují vlhko. V našich domovech zpravidla vídáme krémové nebo tmavě šedé druhy s kulatou hlavou, dlouhým členitým tělem a dlouhými tykadly. Při vyrušení skáčou. Jejich primární potravou je mrtvý rostlinný materiál, houby, řasy, zřídka i pyl. Libují si v trvale mokrém substrátu, kde se množí explozivně. Nadprůměrný počet chvostoskoků může mít za následek zmenšující se nabídku potravy, která donutí tyto tvorečky zakousnout se i do živých kořínků. Silnou rostlinu tím zpravidla neohrozí, ale pro vás to může být signál, že své fialky přeléváte a ohrožujete je skutečnou chorobou – hnilobou kořenů. 

K redukci chvostoskoků na hranici prospěšnou pro rostliny není zapotřebí nasazovat chemické zbraně. Postačí střídmější zálivka, odlehčený substrát a správné pěstební návyky. V suchém prostředí se nebudou moci dobře rozmnožovat a jejich populace začne samovolně klesat. Jsou také potravou dravého roztoče rodu Hypoaspis, o kterém si budeme ještě povídat.

Svět roztočů

Život na planetě Zemi se skládá z nepřeberného množství roztočů, kteří dokáží obydlet jakékoliv (ne)myslitelné prostředí. Najdeme je v půdě, ve vodě, na tělech rostlin a živočichů, v peřinách, na lidské kůži i v čerstvě umytých vlasech. Některé druhy roztočů způsobují nemoci a oslabují své hostitele, jiné se naopak starají o čistotu planety. Pokud nemáte své rostliny umístěny ve sterilní laboratoři, je velmi pravděpodobné, že i přes veškerá preventivní opatření obývají vaši domácnost a tedy i rostlinnou sbírku obě skupiny roztočů. My se teď zaměříme na vítané pomocníky, které by byla velká škoda likvidovat.

Draví roztoči pečující o půdu

Půdní roztoče rodu Hypoaspis lze od ostatních roztočů dobře rozeznat díky tmavšímu hřbetnímu obrazci.
© Koppert.cz

Stratiolaelaps scimitus (Hypoaspis miles)

Tito draví roztoči mají béžovou barvu s charakteristickým hřbetním štítem hnědé barvy. Měří až 1 mm a lze je tedy pozorovat pouhým okem. Samičky jsou větší než samečci a na zadním konci těla mají bílý pruh. Vajíčka, larvy a první instary nymf jsou bílé. Hypoaspis aktivně vyhledává kořist v horní vrstvě půdy, ale občas ho lze spatřit i na listech. Primárně se živí vajíčky a larvami smutnic, kuklami třásněnek a různými půdními roztoči, při nedostatku potravy nepohrdne ani hlísticemi, chvostoskoky či kořenovými červci. Menší množství tohoto predátora můžete získat zdarma s nově zakoupeným substrátem, ale jako podpůrnou biologickou ochranu lze objednat větší množství u firmy Biocont. Bez obav ho můžete nasadit i v domácnostech. Pro optimální výsledky musí být substrát vlhký, kyprý a bohatý na organické látky. Minimální teplota pro úspěšné použití je 15 °C, což je zcela v souladu s nároky afrických fialek. Když se vyvarujete nadměrného používání chemických postřiků, bude vaše rostliny chránit po dlouhou dobu. 

Draví roztoči chránící listy

Dravých roztočů chránících listovou část rostliny je velké množství druhů. Většina se specializuje na konkrétní druh škůdce, ale při nedostatku kořisti nepohrdnou ani jinou potravou. Na fialkách nejvíce škodí třásněnky a roztočíci, proti kterým lze vypustit třeba Neoseiulus californicus, Amblyseius andersoni, Amblyseius swirskii, Neoseiulus fallacis či Neoseiulus cucumeris. U nás v ČR jsou k dostání pouze A. swirskii a N. Cucumeris, na kterého se zaměříme.

Dravý roztoč z rodu Neoseiulus.
© Marie Lou Legrand (iNaturalist)

Neoseiulus cucumeris (Amblyseius cucumeris)

Tento predátor má v závislosti na zkonzumované potravě žlutavou až světle hnědou barvu a je částečně průsvitný. Dospělý roztoč má hruškovitý tvar a měří 0,5 až 1 mm. Je velmi podobný dravým roztočům Amblyseius swirskii a Neoseiulus californicus, kteří jsou v zimních zahradách či domácnostech taktéž hojně rozšířeni. Neoseiulus cucumeris prochází jedním larválním a dvěma nymfálními stádii, než se stane dospělcem. Vývoj od vajíčka po dospělce trvá při teplotě 25 ˚C pouze 6 až 9 dní. Dospělci se mohou dožít 28 až 35 dní. Vajíčka jsou průsvitně bílá a jsou kladena na povrch listů, podél středové žilnatiny na rubu listů a příležitostně i na chloupky řapíků.

Neoseiulus cucumeris je jedním z nejsnáze přizpůsobivých a snadno dostupných predátorů. Živí se primárně larvami prvního instaru třásněnek, ale jeho jídelníček zahrnují také mšice, svilušky a jiné druhy škodlivých roztočů, včetně roztočíka širokého a bramboříkového. Při nedostatku kořisti je schopen delší dobu přežívat a rozmnožovat se jen na pylu. Pěstitele fialek může tahle informace znepokojit, ale z vlastní zkušenosti mohu říci, že k významnému poškození květů nedochází. Občas lze spatřit na květech jen trochu rozneseného pylu. Roztoče je možné objednat v malém balení u firmy Biocont. Velké balení se prodává pod názvem Thripex. Návod k použití doporučuje nasypat piliny s roztoči na vrcholové listy, ale u fialek tohle není zapotřebí. Fialky jsou přízemní rostliny a bohatě stačí, když trošku pilin nasypete lžičkou ke krčku. Na rostlinu si roztoči nalezou sami a vyhnete se tak nehezkému znečištění listů. Ke každé fialce stačí nasypat nanejvýš čtvrt čajové lžičky pilin, ale pokud vám část obsahu zůstane, nemusíte se bát přisypat větší množství, tito roztoči vám rostlinu nesní. Prázdný obal nevyhazujte, spousta roztočů zůstává na vnitřních stěnách obalu a bez lupy si jich nevšimnete. Ponechte otevřený obal ještě několik dní mezi rostlinami, aby opozdilci měli čas přemístit se k rostlinám. 

Dravé roztoče si mnozí pěstitelé pletou se škodlivým roztočíkem. Na rozdíl od něj však predátory můžete spatřit i pouhým okem. Připomínají pochybující se smítko prachu, bývají hbitější a jejich dlouhé přední nohy připomínající tykadla neustále pátrají po potravě. 

Čas strávený hledáním kořisti, rozmnožováním a rozptylem dravých roztočů na postižené území může zpomalit boj proti škůdcům. Je potřeba myslet na to, že nemohou jíst nepřetržitě a počet kusů, které zvládnou denně spořádat, je omezený. Vzhledem k tomuto nedostatku se predátoři obvykle používají jako prevence před vypuknutím nákazy, nebo v jejím počátečním stadiu, kdy jsou ještě schopní držet krok se škůdci. Při silné nákaze je vhodné rostlinu nejprve přeléčit postřiky a teprve poté aplikovat dravé roztoče. Pro co nejlepší účinek je také nutné udržet teplotu mezi 20 až 25 ˚C a zajistit vzdušnou vlhkost 60 až 70 %. Fialky lze dočasně umístit do pařeniště nebo průsvitného sáčku. Při teplotách nad 30 °C a nízké vlhkosti se populace dravých roztočů rapidně snižuje a ochrana před škůdci nemusí být dostatečně účinná.

Použitá a doporučená literatura

Přejít nahoru