Zalévání afrických fialek
Voda je pro rostliny životně důležitá. Tvoří až 80 % jejich hmotnosti a hraje zásadní úlohu při transportu živin a minerálů v jejich organismu. V období růstu spotřebují rostliny obrovské množství vody, ale pouze 2 % využijí na stavbu těla. Až 98 % vstřebané vody vrátí transpirací (odpařováním z listové plochy) zpět do atmosféry. Nároky na vodu jsou u jednotlivých druhů různé. Africké fialky nejsou příliš tolerantní k déle trvajícímu suchu, zároveň vám neodpustí časté přelévání a „mokré nohy“. Ocení pravidelnou a střídmou zálivku.
Jak často zalévat africké fialky?
Při zalévání fialek je potřeba zohlednit jejich stáří, složení substrátu, typ květináče i podmínky panující na stanovišti. Jiné množství vody bude potřebovat dospělá a bohatě kvetoucí fialka umístěná na jižním parapetu, jiné nároky bude mít mladá sazenička umístěná na severním okně chladné ložnice. Proto se nikdy neřiďte kalendářem, ale zalévejte jen ty rostliny, které to skutečně potřebují. V opačném případě je vystavujete riziku přelití či přesušení.
Substrát udržujte mírně vlhký. Raději zalévejte častěji a menším množstvím vody, než abyste fialky trápili vydatnou zálivkou a pak je nechali 14 dní sušit. Já své standardy zalévám přibližně co 4 dny. To ovšem neznamená, že bych měla konvičku v ruce jen každý čtvrtý den. Některé fialky prosí o vodu dříve, jiné vydrží déle, takže každý den zběžně kontroluji, která fialka již potřebuje zalít. Proschlý substrát bývá na povrchu světlejší a květináč lehčí. Ve chvíli, kdy se substrát odlepuje od bočních hran květináče a jeho povrch je zatvrdlý, na nic nečekejte a fialku zalijte. Pamatujte, že ani sebelepší substrát a hnojivo nezaručí krásné a zdravé fialky, pokud je budete trápit nadměrnou nebo nedostatečnou zálivkou.
Základem je bohatý kořenový systém
Rostliny vstřebávají živiny rozpuštěné ve vodě prostřednictvím kořenů a jejich mikroskopických vlásečnic. Špička kořene neustále vytváří nové buňky a tím i nové vlásečnice. Zejména u mladých rostlin je důležité udržovat substrát jen mírně vlhký, což stimuluje kořeny, aby hledaly vodu v širším okruhu a produkovaly více vlásečnic. Čím bohatší a zdravější kořenový systém se utvoří, tím více vody a živin může rostlina přijímat. To vede k rychlejšímu růstu listů a lepšímu zachytávání světelné energie.
Zdravá rostlinka, na kterou je radost pohledět
Správně zavlažovaný substrát podporuje rozvoj kořenové soustavy a zdravý růst listů. Drenážní vrstva z keramzitu pomáhá zamezit hnilobě.
Utrápená rostlinka
Často se doporučuje zalévat fialky ve chvíli, kdy je substrát suchý a listy začínají měknout. Faktem je, že fialkám občasné proschnutí příliš neublíží, ale když se to děje opakovaně, může se to negativně projevit na jejich stavu.
Přeschlé kořínky nemohou přijímat vodu a živiny, takže fialka neprospívá a zmenšuje listovou růžici.
Listy jsou matné, nahuštěné, deformované, rostlina téměř nekvete nebo květy předčasně usychají.
Zalévat spodem do misky nebo shora pod listy?
Jedním z největších mýtů o afrických fialkách je způsob jejich zálivky. Ve většině publikací se opakuje tvrzení, že fialky je nutné zalévat pouze spodem do misky, aby nedošlo k potřísnění listů vodou a jejich následné hnilobě.
Když vidím podobné rady, kladu si otázku, proč si autoři nejprve nezjistí fakta o původním stanovišti rostlin. Saintpaulie jsou v sezoně dešťů vystaveny dlouhodobému působení vody, a to nejen na listech, ale i v citlivém srdíčku. Přesto nebývají ohroženy hnilobou. Důvod, proč nám doma fialky častěji uhnívají, musíme hledat spíše v nesprávném složení substrátu, zalévání studenou vodou, přehřátí rostlin na osluněném parapetu či nadbytku minerálních solí, které mohou ulpět na listech a způsobit popáleniny. Způsob zalévání je pouze záležitostí osobních preferencí, jděte svou osvědčenou cestou!
Zdroje vody a jejich použití pro fialky
O zdrojích a kvalitě zálivkové vody se nechci moc rozepisovat, protože tohle téma je velmi kontroverzní a vzbuzuje mezi pěstiteli napříč celou rostlinnou říší vášnivé diskuze. Jedni zatracují kohoutkovou vodu jako učiněné zlo, druzí mají špatnou zkušenost s dešťovkou a třetí jsou rádi, že mají přístup alespoň k nějaké vodě, natož aby řešili její kvalitu pro rostliny.
Jakou vodou zalévat africké fialky?
Na tento častý dotaz bohužel nedokáži odpovědět. Voda, ať už kohoutková nebo dešťová, nemá nikdy konstantní parametry, a tak se její vlastnosti budou v různých lokalitách a u jednotlivých pěstitelů lišit. I substráty a hnojiva obsahují různé sloučeniny, které budou určitým způsobem reagovat se sloučeninami ve vodě. Z uvedeného vyplývá, že nelze vydat kategorická prohlášení, která voda je pro africké fialky ta nejlepší, vždy bude záležet na souhře mnoha faktorů. Jediné, čím mohu přispět, je obecná charakteristika jednotlivých druhů vod tak, jak bývá prezentována v literatuře. Pak už záleží jen na vás, k jaké vodě máte přístup, jak vyhodnotíte její kvalitu a jak se vám osvědčí v kombinaci s vašimi pěstebními podmínkami.
Dešťová voda
Dešťová voda je bezpochyby tím nejpřirozenějším zdrojem vláhy pro rostliny. Je to velmi měkká voda bez obsahu minerálů, proto se používá při zalévání rostlin citlivých na zasolení.
Mnohými je dešťová voda považována za chemicky čistou a s neutrálním pH, ale tak tomu není. Čistá voda se v přírodě nevyskytuje. Už při dešti se ve vodě rozpouští CO2 (oxid uhličitý), který reaguje s vodou za vzniku slabé kyseliny uhličité. Tím dochází k přirozenému poklesu pH od neutrální hodnoty (pH 7) na přibližně 5,6. Podobně se při styku se vzduchem obohacuje jakákoliv voda, včetně destilované. Déšť při své cestě na zem přichází do kontaktu také s dalšími látkami. Jedná se třeba o oxidy síry nebo oxidy dusíku, které se do ovzduší dostávají jak činností přírody (při sopečné činnosti, lesních požárech, bouřkách), tak i činností lidí (v důsledku spalování fosilních paliv, narůstající dopravy, zemědělství atd.). Některé škodliviny mohou vodu ještě více okyselovat, jiné naopak zvyšovat její pH. Jelikož plyny mohou putovat stovky kilometrů daleko od místa svého vzniku, mohou ovlivnit srážky i ve vzdálených oblastech. Ze střechy se mohou do vody uvolnit také částečky starých krytin a nátěrů, podcenit by se neměl ani proměnlivý podíl organických látek jako listí, pyly, ptačí trus či choroboplodné zárodky, které mohou při svých rozkladných procesech pozměnit chemické složení vody. Proto se doporučuje nesbírat vodu během prvních minut deště, ale počkat, až se vzduch a okapy pročistí.
Ve většině případů je dešťovka vhodná k zalévání pokojových rostlin, ale pokud jde o africké fialky, nemusí jim z dlouhodobého hlediska vyhovovat přílišná měkkost vody, případně její nižší pH (dle lokality). Původní druh S. ionanthus, předchůdce dnešních moderních kultivarů, je sice v přírodě skrápěn měkkou dešťovou vodou, ale současně vegetuje na vápencových skalách, takže určité množství minerálů potřebuje. Tuhle skutečnost ví jen málokdo.
Při zalévání dešťovou vodou nezapomeňte fialky pravidelně hnojit a dodávat jim nezbytný vápník. Většina běžných hnojiv pro pokojové rostliny (např. Kristalon, Kapka na fialky) vápník neobsahuje. V growshopu lze koupit přípravek CalMag, který pomáhá řešit deficit vápníku a hořčíku v příliš měkké vodě.
Kohoutková voda
Pro většinu pěstitelů je kohoutková voda nejdostupnějším zdrojem zálivkové vody. Až na lokální výjimky máme v ČR ve srovnání s jinými zeměmi dobrou kvalitu pitné vody.
Pokud jde o její použití pro africké fialky, tak se na nich mohou negativně podepsat dva faktory: zbytky dezinfekce a přílišná měkkost nebo tvrdost vody. V České republice se k dezinfekci pitné vody nejčastěji používá chlor a jeho sloučeniny (plynný chlor, chlornan sodný a oxid chloričitý, v menší míře chloramin). Vysoký obsah chloru může měnit pH substrátu, poškozovat kořínky a ničit prospěšné půdní mikroorganismy. S nadměrným obsahem chloru v pitné vodě se dnes můžeme setkat prakticky jen při akutních haváriích potrubí, za normálních okolností bývá jeho množství zanedbatelné. Chlor z vody rychle vyprchá, stačí napustit studenou vodu do široké nádoby a nechat ji chvíli odstát v teplé místnosti. Tím se srovná teplota na hodnotu příjemnou pro rostliny a zároveň vyprchá zbytkový chlor. Výjimku tvoří chloramin používaný k dezinfekci studní. Chloramin je stabilnější a pouhým odstátím nevyprchá. Akvaristé jej odstraňují pomocí speciálních přípravků (Seachem Prime). Podle amerických fialkářů jej lze použít také k zalévání, ale buďte obezřetní, pro tyto účely není výrobek testován!
Druhým faktorem, který se nejčastěji zmiňuje při pěstování rostlin, je tvrdost vody. Obecně se tvrdostí vody rozumí koncentrace vápníku a hořčíku, avšak tvrdost mohou ovlivnit i další prvky. V každé lokalitě je tvrdost jiná a závisí na tom, zda se pro úpravu používá voda povrchová nebo podzemní. Povrchová voda z přehradních nádrží bývá měkká, protože jejím zdrojem jsou z velké části srážky, které obsahují minimum minerálů. Podzemní voda může být měkká i velmi tvrdá podle toho, s jakým podložím a jakými minerály přichází do styku. Ve vodárně se do vody přidávají další látky, které mají zabránit změně kvality. Výsledná voda, kterou pijeme, plníme akvária nebo zaléváme rostliny tak může mít různé vlastnosti.
mmol/l | °dH | |
|---|---|---|
Velmi měkká voda | < 0,7 | < 3,9 |
Měkká voda | 0,7 - 1,25 | 3,9 - 7 |
Středně tvrdá voda | 1,26 - 2,5 | 7,01 - 14 |
Tvrdá voda | 2,51 - 3,75 | 14,01 - 21 |
Velmi tvrdá voda | > 3,76 | > 21 |
Oba extrémy, velmi tvrdá a velmi měkká voda, jsou pro fialky z dlouhodobého hlediska nevhodné. Velmi měkká voda neobsahuje dostatek vápníku a hořčíku, které jsou nezbytné pro správný růst kořenů, vyzrávání pletiv a fotosyntézu. Pokud si to uvědomíte, je po problému, neboť minerály lze do zálivky dodatečně přidávat. Horší je to s velmi tvrdou vodou. Mimo to, že tvoří nevzhledné krusty na povrchu substrátu, může také zvyšovat jeho pH a učinit tak jiné prvky (fosfor a draslík) méně dostupnými. Pro fialky je ideální voda měkká a středně tvrdá, zvládají však i vodu tvrdou, pokud je častěji přesazujete. Máte-li tvrdou vodu, ale nepozorujete na svých fialkách negativní projevy, tak se tvrdostí vůbec nezabývejte. Nemá smysl opravovat něco, co není rozbité. Tvrdou vodu lze ředit dešťovkou.
Reverzní osmóza
Domácí filtraci lze instalovat pod dřez kuchyňské linky.
© Canva Pro.
Reverzní osmóza (RO) je speciální technologie, která se napojuje na vodovodní řád a odstraňuje z vody především chlor, těžké kovy, minerální soli a jiné chemické látky ohrožující přecitlivělé osádky akvárií nebo špičkové pěstování rostlin. Voda z kvalitní reverzní osmózy je takřka chemicky čistá, mírně kyselá, velmi měkká, prostá minerálů a jakýchkoliv živin. V této podobě je nevhodná k pití či zalévání rostlin, protože neobsahuje žádné prospěšné látky. Nicméně pro velmi zkušené pěstitele to může být výhodou, protože mohou dávkovat hnojiva a minerály (zejména tolikrát zmiňovaný vápník a hořčík) přesně na míru konkrétním druhům rostlin.
Druhou možností je smíchat vodu z RO s kohoutkovou vodou, čímž dojde ke zpětné mineralizaci a není potřeba dokupovat CalMag. V našich končinách se využití RO pro fialky zatím příliš nerozšířilo, což je podle mne dáno jednak dostačující kvalitou pitné vody (samozřejmě až na nějaké lokální výjimky) a jednak tím, že českou základnu tvoří převážně hobby fialkáři s malým množstvím sbírkových rostlin, u nichž nepotřebujeme dosáhnout extrémních výnosů.